Navigace
Obsah
Kubík
Těhotenství se synem bylo bezproblémové, o porodu už se takto bohužel hovořit nedá.
Kubík se nakonec po dlouhém a komplikovaném porodu narodil akutním císařským řezem s hypoxií a traumatem hlavičky.
Vzhledem k tomuto jsme se synem prakticky od jeho narození docházeli na fyzioterapii a k dalším odborníkům, kteří sledovali, zda se vše vyvíjí tak, jak má. Ač se do Kubíkových 9 měsíců zdál jeho vývoj v naprostém pořádku, o měsíc později jsme uslyšeli diagnózu dětská mozková obrna.
Zhroutil se nám svět. Člověk o podobných příbězích slýchá v médiích, od svých známých apod. Lituje rodiny, které toto postihlo, ale ani v nejmenším si nedovede představit, že by to mohlo potkat i jeho... A najednou takový příběh žije.
Přes totální smutek, vztek, beznaděj a následně i vyčerpání se snažíte dělat maximum, co můžete, ale stejně pochybujete, zda to děláte dobře a nemohli byste dělat víc.
Ač jsem přesvědčená, že jsme od začátku měli ohromné štěstí na odborníky, kteří nám pro syna sestavovali léčbu, celé jsem to vnímala jako jeden velký chaos a obrovský strach z neznáma. Chyběl mi komplexnější pohled na náš problém, předání zkušeností, pocit sounáležitosti, a v neposlední řadě i psychická podpora. Tohle vše jsem získala už při první (a samozřejmě i každé další) návštěvě Rané péče u nás doma. A jako bonus se v mém životě ocitly osoby, které doslova srší pozitivní energií, mají obrovské pochopení, erudované rady a dávají mi jistotu, že všechno zvládneme a nejsme na to sami. Děkujeme, že tu pro nás jste!
maminka Kubíka